Moudrost schovávající se za syndromem podvodníka Jednou z mých oblíbených koučovacích technik je práce se syndromem podvodníka. Anglicky se tomuto mentálnímu stavu říká -- impostr syndrom.Poprvé syndrom podvodníka popsaly v roce 1978 klinické psycholožky Paulin Klanc a Suzan Imes. Jedná se určitý vzorec chování -- kdy lídr pochybuje o tom -- že by měl být oceněný za to -- co dělá. Svou práci provádí levou zadní a má nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Lidé v této zóně mají obavu -- že někdo jejich nekompetentnost odhalí. Nechtějí připustit -- že by jejich úspěch byl výsledkem jejich schopností a kompetencí. Místo toho říkají -- že za úspěchem stojí štěstí a velký kus práce -- proto se bojí budoucnosti. Nevěří -- že by se úspěch mohl opakovat.Na opačném konci je vrchol hlouposti. David Duning a Džastyn Krýgr v roce 1999 prezentovali výsledky studie -- která prokázala -- že v mnoha sociálních a intelektuálních doménách se lidé rádi přeceňují ve svých schopnostech. Což je vede ke špatným rozhodnutím -- ve kterých si často ani neuvědomují -- že je dělají. V praxi to znamená -- že ti -- co vědí nejméně -- tak nejvíce křičí a zvedají ruce -- že v tom jsou fakt dobří. Často říkají: Kdybych to dělal já -- tak by to dopadlo jinak -- v tomhle jsem fakt dobrý. Budou si stát za svými rozhodnutími -- a přitom si nebudou uvědomovat -- že tato rozhodnutí nejsou dobrá.Na pozici vrcholového managementu to může znamenat -- že CEO udělá několik špatných rozhodnutí ohledně zahájení nebo zastavení projektů -- nevhodné zahájení externí spolupráce nebo obviňování ostatních ze špatného výkonu a konkrétních výsledků.Je velmi snadné uvíznout na vrcholu hlouposti -- ale nejhorší je vaše slepota k této manažerské pasti. Pokud je CEO na vrcholu hlouposti dle definice Dunning-Kruger efektu -- tak většinou uplatňuje své rozhodovací pravomoci -- což nevede k dosahování výsledků a požadované produktivity -- ale k vytvoření kultury nedůvěry. Lidé se cítí jako hlupáci a ztrácejí víru -- že by se situace mohla zlepšit.Máte ve firmě někoho, kdo je na vrcholu hlouposti nebo má příznaky syndromu podvodníka? Lidé na vrcholu hlouposti mají přehnanou sebedůvěru a drzost díky nedostatku znalostí. Lidé se syndromem podvodníka v ostatních vyvolávají dojem -- že nevědí -- co dělají. Lidé se syndromem podvodníka mohou být skuteční mistři ve svém oboru -- ale vy to na první pohled neuvidíte. Prohlédněte si následující graf a ukažte ho kolegům u vás ve firmě. Věnujte čas tomu -- abyste se zamysleli a poskytli si zpětnou vazbu -- zda se náhodou nenacházíte na vrcholu hlouposti nebo v zóně podvodníka.

<speak>Moudrost schovávající se za syndromem podvodníka<break time="0.75s"/><break time="0.75s"/>Jednou z mých oblíbených koučovacích technik je práce se syndromem podvodníka<break time="0.5s"/>Anglicky se tomuto mentálnímu stavu říká -- impostr syndrom.<break time="0.75s"/>Poprvé syndrom podvodníka popsaly v roce 1978 klinické psycholožky Paulin Klanc a Suzan Imes<break time="0.5s"/>Jedná se určitý vzorec chování -- kdy lídr pochybuje o tom -- že by měl být oceněný za to -- co dělá<break time="0.5s"/>Svou práci provádí levou zadní a má nedostatečný pocit vlastní hodnoty<break time="0.5s"/>Lidé v této zóně mají obavu -- že někdo jejich nekompetentnost odhalí<break time="0.5s"/>Nechtějí připustit -- že by jejich úspěch byl výsledkem jejich schopností a kompetencí<break time="0.5s"/>Místo toho říkají -- že za úspěchem stojí štěstí a velký kus práce -- proto se bojí budoucnosti<break time="0.5s"/>Nevěří -- že by se úspěch mohl opakovat.<break time="0.75s"/>Na opačném konci je vrchol hlouposti<break time="0.5s"/>David Duning a Džastyn Krýgr v roce 1999 prezentovali výsledky studie -- která prokázala -- že v mnoha sociálních a intelektuálních doménách se lidé rádi přeceňují ve svých schopnostech<break time="0.5s"/>Což je vede ke špatným rozhodnutím -- ve kterých si často ani neuvědomují -- že je dělají<break time="0.5s"/>V praxi to znamená -- že ti -- co vědí nejméně -- tak nejvíce křičí a zvedají ruce -- že v tom jsou fakt dobří<break time="0.5s"/>Často říkají<break time="0.3s"/> Kdybych to dělal já -- tak by to dopadlo jinak -- v tomhle jsem fakt dobrý<break time="0.5s"/>Budou si stát za svými rozhodnutími -- a přitom si nebudou uvědomovat -- že tato rozhodnutí nejsou dobrá.<break time="0.75s"/>Na pozici vrcholového managementu to může znamenat -- že CEO udělá několik špatných rozhodnutí ohledně zahájení nebo zastavení projektů -- nevhodné zahájení externí spolupráce nebo obviňování ostatních ze špatného výkonu a konkrétních výsledků.<break time="0.75s"/>Je velmi snadné uvíznout na vrcholu hlouposti -- ale nejhorší je vaše slepota k této manažerské pasti<break time="0.5s"/>Pokud je CEO na vrcholu hlouposti dle definice Dunning-Kruger efektu -- tak většinou uplatňuje své rozhodovací pravomoci -- což nevede k dosahování výsledků a požadované produktivity -- ale k vytvoření kultury nedůvěry<break time="0.5s"/>Lidé se cítí jako hlupáci a ztrácejí víru -- že by se situace mohla zlepšit.<break time="0.75s"/>Máte ve firmě někoho<break time="0.2s"/> kdo je na vrcholu hlouposti nebo má příznaky syndromu podvodníka<break time="0.3s"/> Lidé na vrcholu hlouposti mají přehnanou sebedůvěru a drzost díky nedostatku znalostí<break time="0.5s"/><break time="0.75s"/>Lidé se syndromem podvodníka v ostatních vyvolávají dojem -- že nevědí -- co dělají<break time="0.5s"/>Lidé se syndromem podvodníka mohou být skuteční mistři ve svém oboru -- ale vy to na první pohled neuvidíte<break time="0.5s"/>Prohlédněte si následující graf a ukažte ho kolegům u vás ve firmě<break time="0.5s"/>Věnujte čas tomu -- abyste se zamysleli a poskytli si zpětnou vazbu -- zda se náhodou nenacházíte na vrcholu hlouposti nebo v zóně podvodníka.<break time="0.75s"/></speak>